17. května 2018

Stavíme drona - díl první, dilema volby.


Postupně během cca. roku ve mne uzrála kombinovaná touha podívat se na svět z ptačího pohledu a současně si uspokojit potřebu bastlení. Probral jsem to s dětmi a společně jsme zadali do vyhledávače něco jako: DYI FPV Drone.

Vypadl na nás mnoho krásných návodů, Třeba tenhle: http://www.instructables.com/id/How-ToLong-Range-FPV-Quadcopter/. Hned jsme se viděli, jak létáme s brýlemi nad poli a loukami. Už už jsem chtěl kupovat součástky. Ale chyba lávky. Během několika málo týdnů zkoumání jsem zjistil, že to není tak jednoduché a vyžaduje to hodně plánování. Jinak si sice postavíte něco co poletí, ale k uspokojení to bude mít daleko.

Tento díl zhruba zmapuje rozhodovací cestu, kterou jsem prošel. Je to určeno pro někoho, kdo - stejně jako já ještě před měsícem - neví o dronech skoro nic. Nezná pojmy ESC, BetaFlight, PPM atd. Ty vysvětlím v dalších částech. Pokud se sem podívá zkušený RC modelář, prosím o shovívavost a uvítám jakékoliv upřesnění.

Tento díl slouží jako utřídění si myšlenek, k čemu drona chceme. A v dalším díle se podíváme na hlavní komponenty a toho jak fungují.

Předpoklady co jsem měl na začátku

Chci drona s přenosem obrazu na zem umožňující let na tzv. FirstPersonView (FPV). Umím trochu bastlit, dobře programovat a vůbec nic nevím o ekosystému součástek celého RC létání. Jsem ochoten do toho investovat cca. 15 - 20tisíc.

Chci to jako hobby, ale kdyby to umělo pěkné fotky nebudu se zlobit.

Jaké jsou možnosti

První otázka je k čemu dron bude. Existují dvě základní velmi o tři odlišné typy, na které můžete najít návody:
  • Závodní drony - jsou to malé a obratné potvůrky, které létají docela rychle. Nemají zásadní dolet ani výdrž baterií. Létáte pár minut pár set metrů kolem sebe. Postavíte je docela snadno a nejvíce legrace si užijete při učení se jejich ovládání a adrenalinu z letu. Nejvíc se vyvztekáte při ladění nastavení reakce na ovládací pokyny. 
  • Foto drony - jsou stavěny k poklidnému letu a vyhlídkám. Umí natáčet krásné stabilizované video. Umí doletět docela daleko (kilometr a víc) a chvíli tam na místě zůstat. Mají různé asistenty, kdy se umí pomocí GPS vrátit, sami přistát atd. Jsou typicky větší, pomalejší a těžko s nimi  uděláte loping. Nejvíce radosti zažijete z nezvyklých pohledů na krajinu kolem sebe a nejvíce problémů při ladění jejich letového dosahu a stabilizace obrazu.
  • Bastl drony - jsou stavěny jen pro samotné stavění. Na internetu je spousta videí, třeba https://www.youtube.com/watch?v=0lVIZMs8UD8. Rám uděláte samodomo, vezmete levné součástky a ono to letí. Ale víc od toho nečekejte. Z dalšího uvažování je vynechám, chci si postavit něco co pak budu používat. 

Kde je ten rozdíl?

Nejlépe jej pochopíme z videí. I race dron natočí pěkné video, když na něj dáte HD kameru. Ale je žánrově úplně jiné než co pořídí foto dron. Dovolím si dva příklady:

Krásná ukázka letu s mini race dronem s HD kamerou je toto:


A oproti tomu klasická ukázka letu a videa foto drona. Konkrétně populární stavebnice na TBS Discovery



Rozdíl je na první pohled patrný. S race dronem prostě nenatočíte záběr, kdy dron stojí ve vzduchu a něco z jednoho místa snímá šikmo pod sebou. S foto dronem zase neuděláte dramatické střemhlavé  nálety a průlety.

Zásadní rozdíl je i v řízení. Race dron spoléhá na um pilota a přesně a rychle přenáší povely z RC ovladače na motory. Foto dron bere pokyny od ovladače spíše jako vyjádřenou vůli pilota a používá různé asistenty.

Abych toto ilustroval představme si tuto situaci: jsme venku, fouká a my a posadíme drona 3 metry vysoko. Pustíme ovladač. Co se stane?
  • Dobře postavený race dron bude vítr snášet a bude asi trochu stoupat nebo klesat. Puštěný ovladač totiž znamená pokyn "všechny motory na stejný výkon". Takže dron stojí "vůči vzduchu".
  • Dobře postavený foto dron ale zapojí asistenty. Protože puštěný ovladač znamená pokyn "nechci abys nikam letěl, chci filmovat z toho místa, kde jsi." Tedy si bude zjišťovat přes GPS a akcelerometry zda se nehýbe do stran. Přes barometr zda neklesá. Komerční drony jako DJI Mavic to pak mají dotažené pomocí dalších senzorů tak, že se fakt nehrnou i v silném větru.
Race dron je tedy jako motokára. Reakce pilota je okamžitě přenesena na stroj a ten má okamžitou odezvu na pokyny. Foto dron je pak moderním autem, které především dbá o bezpečnost a pokyn řidiče raději ještě konzultuje s asistenčními systémy. Třeba ten Mavic AIR sám obletí překážku.

Tedy rozhodněte se: létat jako vlaštovka nebo jako orel? Chcete si zajezdit v motokáře nebo cestovat daleko v pohodlném rodinném autě?

Po prostudování zdrojů jsem dospěl - s velkým přispěním odborníků z fóra www.rcmania.cz k poznání, že tohle si prostě musím rozmyslet a nesnažit se stavět kočkopsa.

(ilustrativní kočkopes)

Co tedy stavět?

A teď se vrátím na začátek - prohlédli jste si ten návod z instructables? Tak to je právě typický kočkopes. Rám na foto drona. Flight deska na závodní dron, navíc zastaralá. Motory a spol. tak napůl. Pokud bych se toho držel postavím velkého a docela omezeného fotodrona. Buďto jej zahodím a nebo se vydám na cestu upgrade. Závěs, další senzory, antény pro long range, ....

Vrátím se ještě k té analogii motokáry a moderního auta. Ona platí i pro stavbu. Race dron je jednodušší a lze postavit doma špičkový stroj. Naopak je to žádoucí, protože pak víte jak funguje a je vyladěný na vás. Cena je rozumná, můžete různě optimalizovat komponenty.

Naopak postavit foto drona, který se vyrovná komerční produkci DJI pravděpodobně nezvládnete. A pokud ano bude cena a náklady úplně mimo. To co mají hotové z hlediska stabilizace, přenosu obrazu, autonomního létání a celého ekosystému je prostě mimo. Rodinné auto si dneska nikdo v garáži nestaví. Motokáry ano. 

Například úplně samotnou magií je dosah. Podívejte se pozorně na to video TBS discovery drona. Vidíte co ti kluci mají kolem sebe za antény na stativech a další harampádí? A pravděpodobně to nedosahuje parametrů mrňavého ovladače DJI Mavic Pro, se který běžně doletíte 4km daleko při HD přenosu videa.

Pokud tedy foto drona nechcete vysloveně pro ten pocit stavby a ladění, raději kupte hotového. I s omezeními, které to má.

Jak jsem se tedy rozhodl dále? Zatím nijak. Tento článek jsem psal právě proto abych si utřídil myšlenky. Zatím se kloním ke stavbě malého race drona s HD kamerkou a na focení si koupím DJI Mavic Air. Ale ještě to nechám chvíli zrát.

Jakmile uzraji, přidám další díl tentokrát o tom z čeho se dron skládá a jak tyto komponenty vybrat. Aktuálně pronikám do problematiky flight controlerů a souvisejícího SW.

Legislativní poznámka

V rozhodování vezměte v úvahu i legislativu. Pokud chcete létat v Čechách/EU, tak se vás týkají dosti přísné regulace:
  • Nesmíte nikomu ublížit a nic poškodit, což řeší UCC regulace. Nesmíte létat nad lidmi, stavbami a pochopitelně v okolí letišť, v národních parcích atd. Mimo jiné nesmíte létat bez přímé viditelnosti na drona a let čistě na FPV brýle je tedy nelegální.
  • Nesmíte narušit nikomu soukromí.
  • Nesmíte rušit rádiové signály. je dobré si uvědomit, že FPV je v tomto problematický, protože řešíte jak přenos řízení na drona, tak videa zpět. Zejména v oblasti fotodronů se řeší long range přenos signálu signálu. Lidé se na fórech chlubí dolety v řádu kilometrů. Zhusta je to ale cenou použití zakázaných kmitočtů či výkonů vysílačů.
Zjevně česká legislativa (opět) zaspala za technikou a tedy je třeba v případě FPV létání aplikovat zdravý rozum. Pokud budete na brýle létat na louce, kde nikdo není, je to asi v pohodě. Stejně jako pokud s vychytaným dronem od DJI poletím kilometr daleko se zapnutými asistenty. Ale musím si být stále vědom rizika a chovat se velmi opatrně. Letící/padající dron může opravdu ublížit. Kdo nevěří, nechť se vší silou uhodí li-po baterií do hlavy. Dron je těžší a letí rychleji. Váží tak typicky 500 - 1000 gramů. Co se stane, když spadne z půl kilometru na auto či střechu? A to nemluvím o nehezkých vlastnostech li-po baterií, které v případě mechanického poškození mohou explodovat či založit požár. 

Mnohem horší je to s rádiem. Nedokážete odhadnout riziko a nemůžete tedy použít zdravý rozum. Pokud zarušíte nějaké pásmo, kde nemáte co dělat můžete způsobit škodu aniž o tom víte. Navíc vystavujete riziku i svůj stroj. Nevíte kdy někdo v okolí spustí z nějakého důvodu vysílač s násobně vyšším výkonem a ono vám to spadne z oblohy. Což se může stát velmi snadno, pokud třeba použijete frekvence určené pro radioamatéry. Vy máte vysílač s výkonem stovek mW a vedle ve vesnici je amatér s licencí a vysílačem o několik řádu výkonnějším. Je tu i riziko postihu. Radioamatéři vás rádi zaměří a udají. A mají na to právo. Sankce mohou být velmi vysoké.

Používat hustě zalidněné Evropě nelegální výkony a frekvence je prostě dost špatně. Postavit si tedy přenos na základě videa od někoho kdo s tím létá v pustinách někde uprostřed USA tedy nedoporučuji.

Shrnuto - zákaz FPV si asi dovolím s velkou opatrností obcházet. V oblasti frekvencí se budu držet v intencích norem. S dobrými anténami se i tak dá dosáhnout slušných výsledků.

Dobré zdroje informací

Během studia jsme narazil na desítky zdrojů informací a videí. Dva bych ale vypíchl díky jejich komplexnosti a kvalitě:
  • http://www.rcmania.cz  - české fórum s velmi dobrou komunitou. Odhodlal jsem se položit amatérský dotaz dostal jsem suprovou odezvu. Trochu jsem čekal flame typu bike forum, kde je jakýkoliv dotaz pro nováčka peklem. Ale zde jsem byl mile překvapen ochotou a věcností. Palec nahoru pro české modeláře.
  • https://oscarliang.com/fpv-guide/ - vynikající a komplexní průvodce, který vše vysvětluje polopaticky.

10. května 2018

Nešlo by prostě jenom jezdit do práce na kole?

Postupem času jsem se dopracoval k tomu, že za nejpříjemnější a nejrychlejší prostředek na cestu do práce považuji kolo. Pro zájemce - jezdím z Kladna do Holešovic, což je asi 30km a cca. hodina a čtvrt jízdy. To že je tento způsob nejrychlejší je velmi smutná vizitka dopravního plánování Prahy a okolí, ale to patří jinam. Vlak se vleče a navíc má věčně výluky a cesta autem / autobusem je kontinuálně blokována nekončící rekonstrukcí tu R6, tu Evropské  atd.

Jako nadšený dopravní cyklista jsem tedy přivítal před lety aktivitu "Do Práce na kole". Dokonce jsme první ročník vyhráli. Zde na fotce přebírám hlavní cenu za cyklo zaměstnavatele roku.


Super. Opravdu si vážím toho, že Etnetera Group podporuje zaměstnance, tak aby si mohli sami zvolit způsob dopravy. Vybíráme si sídlo zásadně tak aby bylo dostupné i MHD, máme sprchy, máme parkovací místa pro auta. Cool.

Vážím si i soutěže "Do práce na kole." Je to takové jarní nakopnutí, někteří kolegové si poprvé zkusí jet městem jinak než v autě/MHD a zjistí, že to vlastně je docela fajn. A to se posléze pozitivně projeví na jejich kondici.

A tím se dostávám k jádru věci. Já osobně jezdím na kole (mezi městy i po městě) z několika důvodů:

  1. Je to rychlé, protože nestojím v zácpách a zaparkuji přesně tam, kde chci. Navíc čas na kole při meziměstském dojíždění počítám do tréningu, který bych stejně musel najezdit třeba o víkendu.
  2. Je to příjemné, protože jsem navyklý na endorfiny a protože cesta většinou vede hezkými místy. Chybí na ní řidičský stres z přeplněných silnic a tlačení se v MHD. Navíc pozoruji posledních asi 5 let zlepšení na silnicích. Dříve jsem občas potkal pitomce, co si potřeboval zvyšovat ego troubením nebo blokováním. To se ale výrazně mění a řidiči jsou z mého pohledu podstatně ohleduplnější. 
  3. Zlepšuje mi to fyzičku a celkový zdravotní stav, což asi není třeba komentovat.

Přesně z těchto důvodů doporučuji jezdit na kole i jiným kolegům. Pochopitelně jako cyklista si všímám jak nesmyslná je v mnoha případech automobilová doprava, jak zoufale přeplněné jsou silnice. Všímám si při průjezdu kolem větších silnic jak moc auta smrdí a práší. Všímám si, jak někteří kolegové jezdí autem úplně zbytečně, protože se nejsou schopni zbavit svého stereotypu.

Všímám si i toho jak nekonečně pitomě řeší Praha (a Kladno) cyklistickou infrastrukturu. O eskapádách pana Lomeckého a uzávěru centra ani nemluvím. Tím, že cestuji tak vidím, že to jde velmi snadno řešit mnohem lépe.

Ale to neznamená, že jsem cykloaktivista, který z jízdy na kole dělá něco víc než točení nohama za účelem přesunu z bodu A do bodu B. Jsem normální řidič, který si na podstatnou část cest volí kolo a na jinou auto. 

Proto mi vadí, že Do práce na kole, se posunula do roviny čistého WTF. Posuďte sami, jak vypadá vstupní balíček. Dostanete triko, které vypadá takto. (To nejsem já, to jenom linkuj z webu).


K němu navíc letáček, že je to BIO triko a odteď bych měl nosit jenom BIO kvalitu. Děkuji, já tohle nosit nebudu, to bych se cítil poněkud divně. Triko poslouží na sport a pak jako BIO hadr na řetěz.

Nezachraňuji město. Nejsem hipster. Jenom jezdím na kole a naopak chci aby město udělalo něco málo pro mne. Co to je proboha BIO triko? Dělá se vůbec BIO lycra? Já si jsem velmi dobře vědom toho, že jezdím na věci, kterou vyrobili na druhém konci zeměkoule a kdybych spočítal její výrobní ekologickou stopu, nebude zanedbatelná.

Když zadám do aplikace jízdy vypadne na mne vždy, že jsem ušetřil nějaký CO2. Další WTF. Automatický předpoklad, že bych cestu konal autem je fakt vtipný. Konkrétně já mám jako alternativu vlak. Často ostatně na kole dojedu jednom třeba na Veleslavín a tam do vlaku nastoupím. Úspora CO2 je tedy v mém případě čistá nula - ty vlaky jedou stejně a hmotnost mojí maličkosti se na jejich emisích neprojeví. Respektive CO2 bilance bude spíše mírně negativní, neb amortizace kola a dílů povedou k tomu, že si brzy z eshopu objednám nový řetěz. Vyrobený v Japonsku. A ten mi sem sám nedoběhne.

Není mi lhostejná ekologie. Ale tohle je prostě lhaní si do kapsy.  Naše společnost produkuje obří ekologickou zátěž. Už to, že žiji ve vyspělém světě a živím se analýzou big dat, mne staví na vrchol této gigantické pyramidy spotřeby. Nalhávat si, že ježděním na kole něco zlepším je alibismus.

Letos je to fakt trochu extrém a pokud se bude rétorika soutěže i nadále vyvíjet tímto směrem začnu mít trochu vnitřní problém s akcí identifikovat a účastni se jí.

Pojďme prostě jezdit na kole bez křečovité eko propagandy. Jenom pro radost a vlastní fyzičku. Třeba si toho všimne i Praha a začne plánovat některé cyklostezky dle potřeb cyklistů a ne developerů.



31. prosince 2017

Učíme děti programovat - stručný přehled možností

Všichni přeci chceme, aby naše děti uměly programovat. (Kdo nechce nemusí číst dál.)

Programováním myslím, aby uměly algoritmicky myslet, uměly trochu zápasit s technikou a zvládaly používat počítače a telefony i pro automatizaci běžných činností. A postupně se učily počítačové jazyky, protože jak říká známé české přísloví: "kolik počítačových jazyků znáš, tolikrát jsi počítačem."

Ale jak je to naučit? Od škol tohle úplně čekat nemůžeme. Byť jsou světlé výjimky, tak ve většině se informatice věnuje tak hodina týdně a ta se spotřebuje maximálně na základní ovládání počítače. V některých městech existují nadřazenecké kluby mladých techniků, ale to nemusí být všude

Takže nezbývá než děti učit sám. Pokud jste došli ke stejnému závěru a tápete co k tomu použít, tak se můžete inspirovat v tomto seznamu. Obsahuje to co jsem s mými dětmi za posledních asi 5 let postupně prošel s mými dětmi, kterým je aktuálně 12 let.

20. prosince 2017

Kindle po sedmi letech


Samotného mne to překvapilo, ale první Kindle 3 používám již déle než 7let. Tehdy jsem alespoň napsal nadšenou recenzi: recenze na kindle

Od té doby vniklo hodně čteček. Některé se objevily i v mé ruce. Manželce jsem například koupil nadsvícený dotykový Cybook Hdyssey HD frontlight. Ten ale mechanicky odešel po 3 letech.

A ten původní Kindle 3 stále používám a stále skvěle funguje. Za těch 7let používání jsem jej nešetřil. Dokonce jej nějaký čas měly i děti na čtení ve škole a tak. Ale i přesto stále perfektně a rychle funguje. Výdrž baterie je stále stejná = nestarám se o to, jednou za několik týdnů to dám nabít.

Z hlediska spotřební elektroniky je to naprostý zázrak:

  • Ta věc od začátku dělá co má a dělá to dobře
  • Ani jsem nepocítil potřebu jakkoliv měnit funkce, upgradovat firmware apod.
  • Vlastně jsem nepoužil většinu funkcí - wifi a synchronizace je tam zbytečně.
  • Mechanicky vše funguje. Tlačítka tlačítkují, na displayi není vidět žádná degradace, nikde žádné poničení.
Co jsem postupně opustil je formát amazoních knih a celý ekosystém Amazonu. To je způsobeno tím, že český trh vyspěl a eknihy se dají bez otravného DRM nakupovat úplně normálně. A tak jsem Wifi vypnul před lety a knihy nahrávám jako MOBI přes kabel. To je asi jediné, co mne trochu vadí - chybějící podpora epub. Ale díky Calibre to tolik nebolí. Kvalita převodu mezi formáty je u "černobílé beletrie" natolik dobrá, že pouze při nahrání čekám o pár sekund více. Což nebolí.

Ačkoliv jsem fanoušek nových věcí, líbí se mi to. Kvalitní věc, která je od začátku dospělá z hlediska funkcí a funguje dlouho. Více takových věcí, co stárnou do krásy.




19. října 2017

Test Ofo kola - konkurence pro rekola?

První zkouška Ofo kolo

Před časem jsem zaregistroval, že čínský bikesharing Ofo testuje Prahu. Konkrétně Prahu 7. Ihned jsem si jako správný nadšenec do městské cyklistiky nainstaloval aplikaci a číhal jsem na první možnost se projet.

Jsem mimo jiné uživatelem bikesharingu Rekola, takže mne zajímalo srovnání obou systémů.

Dnes se mi konečně naskytla příležitost a na Vltavské jsem narazil na několik nešikovně zaparkovaných kol, které překážely chodcům. Jednoho jsem se obětavě ujal.

Zapnul jsem aplikaci a velmi rychle jsem si si kolo odemkl. Aplikace funguje 100%. Pouze namíříte na QR kód na kole a zámek se sám odemkne. Můžete jet.

Kolo má něco jako teleskopickou sedlovku známou z horských kol. Zmáčknete páčku pod sedlem a upravíte si výšku sedla. Zde jsem narazil na první problém - maximální výška je hodně malá. Jsem průměrného českého vzrůstu - 180cm, a tohle bylo na spodní hraně možnosti na kole jet. Ostatně průměrný Číňan je vysoký 167cm a kola tomu odpovídají.

Na kole jsem si tedy připadal jako opice na banáně, ale jelo to. Jízdní pohodlí pochopitelně nula nula nic. Kolo má třístupňovou přehazovačku, ale rozsah je velmi malý. Na pražské kopce to stačit nebude.

Oproti současné generaci Rekol je tedy jízdní komfort a rychlost prachmizerná.

  • Kola mají docela úzké pneumatiky, takže na kostkách to je úplné peklo. 
  • Díky špatnému posezu se špatně šlape
  • Kolo je masivní a těžké, špatně se s ním manipuluje.
  • Zpřevodování je hodně těžké
Ve výsledku jsem jel skoro poloviční rychlostí než na Rekole a trápil jsme se. A to jsem jel po rovině z Vltavské k Libeňskému mostu.

Abych jenom nekritizoval. Ofo kola mají jednu zásadní výhodu oproti Rekolům: normální brzdy, ne vražedné torpédo.

Nakonec jsem ani nedojel do cíle. Nebavilo mne to. Doploužil jsme se tak do 70% trasy a nechal jsem se zlákat pekárnou. Kolo jsem zamknul (opět snadné, jenom zmáčknete páčku na zámku), aplikace mi poděkovala a bylo hotovo. Koupil jsem si housku a zbytek cesty jsem raději došel.

Co s tím

Celkově musím říci, že jsem zklamán. Kola jsou na evropského muže malá. Evropské ženě nebo trpaslíkovi budou pochopitelně vyhovovat více, ale díky úzkým pneu a vysoké váze nebudou v Praze moc užitečná. Navíc mi trochu nevyhovuje jejich přístup, kdy se parkují na chodníku v cestě chodcům a překáží. Já sám jsem kolo pochopiteně parkoval na straně. Ale zkušenosti z některých německých měst ukazují, že Ofo kola mohou být pro veřejný prostor devastující.

Na druhou stranu aplikace a systém zamykání je uživatelsky přívětivý a domyšlený. 

Jsem docela zvědavý na výsledky testů. Celkově je super, že se s bikesharingem v Praze hýbe a vzniká konkurence, která je vždy přínosná. Ofo kola mne ale zatím neoslovila.

Update - na základě komentářů

Na základě diskuse pod článkem jsem udělal pár fotek obou kol. Na tom Rekole jsem přijel, Ofo kolo má sedlovku vytaženou na max.




Je myslím celkem jasně vidět, že ofo kola jsou opravdu menší. Sedlovka je v maxu tak o 15cm níž. Pláště jsou menší a tvrdší, kolo má níže i řídítka a je kratší.

Jinak jsem zjistil, že Ofo kola začaly vyžadovat zadání platební karty jako podmínku jízdy. Nevím jak vy, ale já kartu do stažených čínských aplikací fakt nezadávám. Čímž pro mne osobně testování kol končí.



16. května 2017

Jak jsem přežil survival

Volně naváži na moji sérii článků na téma různých netradičních sportovních výzev. Po železném muži, pár maratonech, pár Spartan Racech jsem si zase zkusil něco nového. Tentokrát EPO Survival. Kdo nevíte co to je to takový survival, tak vězte, že se jedná o nacpání co nejvíce outdoorových sportovně-adrenalinových aktivit do jednoho dne. A je to dost maso.

Začalo to nevinně. Přišel mi newsletter z Hannahu, že to pořádají. Kolo, lezení, běh. Super, co kdybych to zkusil. Zeptal jsem se kolegy Pavla, který tyhle věci dělá, zda nesestavíme tým. Odvětil, že už je přihlášen. Ještě jsem chvíli koketoval s myšlenkou postavit tým s mojí ženou, ale vyhodnotil jsem to jako blbost. Sportuje ráda, ale nevyhovuje jí zima a vlhko. Tak jsem to pustil z hlavy. A pak necelý týden před závodem mi sdělil, že mu parťák vypadl a zda bych místo něj nejel. Asi jsem neřekl, že je to závod dvojic. Po krátkém zaváhání jsem to odkýval, aniž bych přesně věděl do čeho jdu. A tento text je určen lidem, kteří by se v podobné situaci náhodou ocitli.


28. srpna 2016

Jak velký má kufr Superb kombi? A jakto že 633 je menší než 575?

Po delší době si odložím na blog článek. Bude trochu netradičně o autech, ale nebojte se bude to taková malá datová žurnalistika.

Auto používám převážně jako dopravu na dovolené a víkendy. Proto  jsem postupně dospěl k tomu, že jezdím tím čemu se říká velký kombík.

Nejprve jsem měl Opel Vectra kombi. Krásné hranaté auto. To jsem opustil a přesedlal jsem před pěti lety do Superba kombi. Byl jsem velmi nemile překvapen právě velikostí kufru. Na nejrůznějších srovnáních je Superb udáván jako naprostý král. Jeho 640 litrů překonává pouze Merceses E.

Takto se to alepoň píše na auto webech. Namátkou:
Takže jsem při prvním nakládání na dovolenou prostě nedokázal pochopit, jak to že se mi do toho Superba vejde míň věcí než do staré Vectry? Nerozumějte mi špatně - Superb má velký kufr. Gigantický. Ale prostě jsem se do něj s bagáží na dovolenou stále nějak nemohl pohodlně vejít. A měl jsem pocit, že do Vectry - s papírově menším kufrem - to šlo snáz. Jednalo se ale jen o pocit. Třeba si bereme víc věcí, jak děti rostou, a nebo jsem prostě nešikovný.

Experimentální ověření

Dnes se shodou okolností vyskytovala v mém okolí dvě auta, která se objevují v těch žebříčcích velkých kombíků. A tak jsem rozhodl ověřit to experimentálně.

Konkrétně jsem zkusil jak se liší kufr Superba II Combi (633 litrů) a Volvo XC70 II (575 litrů).

Experiment probíhal následovně.

  1. Vzal jsem z garáže napůl náhodným výběrem věci, které v autě občas vozím. Pro jednoduchost se jednalo k krabice. Nikoliv spacáky a další měkké věci, kde rozhoduje síla nakladače.
  2. Tyto jsem nacpal do Superba co to šlo, byť mezery zůstaly.
  3. Následně jsem se pokusil totéž naložit do Volva.
Pokud by čísla prezentovaná marketingem platila, měl bych v bodě 3 selhat.

Začal jsem skládat. Různě jsem kombinoval.



Až jsem se dostal na asi třetí pokus k takto naplněnému kufru.


A pohled z boku - je zřejmé jak omezuje skosenost kufru. Druhou bílou IKEA krabici už na tu první nemohu postavit.


Víc krabic jsem tam už nedostal. Ano jsou tam rezervy a mezery, ale už nebyla k dispozici žádná pixla, která by tam padla. Ve finále jsem tak dokázal naložit tuto hromádku. Bez dítěte ;-)


Tedy ve finále jsem tam nacpal dvě stěhovací krabice, krabici od vapky, dvě IKEA krabice, dva velké kufry a jednu kulatou pixlu. Jenom ty krabice a kufry mají asi 500litrů, takže je to celkem slušné.

Šel jsem zavřít auto a chystal jsem se naskládat věci do Volva. Něž jsem ale došel zpět  na zahradu (parkoval jsem na ulici), čekalo mne překvapení. Můj syn tu hromádku sám nastrkal do zavazadelníku Volva. Napoprvé. Připomínám, že u Superba jsem to já - zkušený nakládač na rodinné dovolené - musel asi třikrát přeskládat. Tady to na první dobrou vypadalo takhle:


Když jsme pak trochu zatlačili, docpali jsme tam navíc jednu stěhovací krabici (72litrů) a dvě velké pixly s primalexem. Tedy nějakých 100litrů. 



A jak i zde je spousta místa kolem a šlo by dále optimalizovat. U obou aut jsem nevyužil prostor pod podlahou, který je zhruba stejně veliký. 

Jak je to možné? Kde je chyba? Lžou nám?

Chyba je pochopitelně v tom, že všichni papouškují velikost kufru převzatou od výrobce. A nikdo už neřeší co to číslo vlastně znamená. Když to začnete zjišťovat, tak vás nejprve zarazí tyto zjištění:
  1. Neexistuje žádná jednotná metodika, kterou by dodržovali všichni. Nejčastěji se setkáme s VDA v rámci standardu DIN 70020, který dodržují Němci. Ale neněmecká auta se toho držet nemusí a mohou objem počítat jinak.
  2. Stávající metody výpočtu objemu kufru jsou naprosto předpotopní. Spočívají v manuálním skládání unifikovaných objektů do kufru a počítání kolik se jich tam vleze. Proč tomu tak je, když existují přesné 3D modely celého vozu nechápu.
  3. Různě se fixluje. Například tím jak se využívají různé boční přihrádky, prostor pod podlahou atd.
  4. To číslo co se udává je to nejméně zajímavé ze všech co se dají změřit.
Měření dle té německé normy probíhá tak, že se do kufru skládají dřevěné hranolky o rozměrech 20×10×5. A tak se dají spočítat různé objemy.
  1. Kolik se toho naloží do výše roletky
  2. Kolik se toho naloží do výše střechy
  3. Kolik při sklopených sedačkách do výše roletky
  4. Kolik při sklopených sedačkách do výše střechy
  5. ...
Krásně to ukazuje obrázek publikovaný u Mercedesu C:
Obdobný přehled pro Superba ani Volvo jsem bohužel nenašel. A vlastně ani pro ostatní auta.
A právě to první číslo se objevuje v prospektech a celé komunikaci automobilek. Tedy naložení dřevěnými hranolky do výše roletky. A přesně to přepisují novináři a staví z toho žebříčky. V této metrice je Škodovka králem.

A ruku na srdce kombíkáři - koho zajímá naložení pod roletku? Kdybych měl tak málo věcí, kupuju si sedana. Mně zajímá převážně hodnota druhá, tedy naložení až o střechu.

Druhým kamenem úrazu je to, že reálná zavazadla jsou různě velká. Takže hodně záleží na průchodnosti a tvaru kufru. To se to skládá s malými hranolky. Francouzi dokonce místo nich sypou pinpongové míčky. Až budu potřebovat pašovat pinpongáče ve velkém, koupím si Peugeota.

Existují snahy toto zlepšit a informovat pravdivěji. Například tihle chlapíci vyvíjejí zjevně software, který by poskytl mnohem objektivnější informace: http://rmags.de/wp-content/uploads/2016/02/ATZworldwide-2-2016_Rmags.pdf . Je ale otázka, kdy se toto dostane do praxe. Bylo by to super, kdybychom u každého auta našli informace o různých metodách měření.

Závěrem

S nově nabitými poznatky je již triviální vysvětlit, proč se do kufru o deklarovaném objemu 575 litrů vejde více než do kufru s 633 litru. Jedná se o ignorování prostoru mezi roletkou a střechou.
  1. Roletka je u Superba ve výšce 55cm, u volva 37. Nicméně ta výška pak chybí nahoře. Pro onu marketingovou informace je to super. Místo kam se skládají hranolky je hlubší a to, že nad tím pak je méně prostoru už taktně zamlčíme.
  2. Prostor nad roletkou je u Superba silně zkosený.Takže do další vrstvy můžete plně využít ke stropy jen zhruba třetinu délky těsně za sedadly. U Volva je hranatý a ke stropu můžete nakládat stále. Jeho využitelnost je tedy mnohem větší.
A z toho plyne poučení, které je platné nejen u výběru aut. Než se začnete rozhodovat podle jednoho čísla, zjistěte si dobře co to číslo vlastně říká.
Čistě pro zajímavost, kdo jste dočetl až sem. Toho Superba prodávám. Ne kvůli malému kufru, ale protože chceme auto na hrubší zacházení ;-)





25. března 2014

Proč se narodila Etnetera activate

43485_82668_Logo_ETN_Activate_special_BLUE_RGB_226_80[1]K 27.2.2014 se do rodiny firem se značkou Etnetera narodila nová firma s názvem Etnetera Activate. Firma, kterou nyní vedu a ve které pracuji. Založení firmy je zajímavé samo o sobě. Založení firmy ve svobodném prostředí Etnetery je zajímavé dvojnásob. Zkusím zaznamenat alespoň některé postřehy, které toto provázely.

Trocha historie. Mojí i té firemní.

Nejprve trochu historie. Do Etnetery jsem nastoupil v roce 1999 jako C++ programátor. Firma tehdy byla stará dva roky a měla asi pět lidí. Panoval v ní chaos a neuvěřitelně inovativní a nadšená nálada. Klientům jsme pomáhali vstupovat na internet. Z nuly k prvním stránkám. Učili jsme se jak to dělat pořádně, padali na hubu a znovu vstávali.

Jeden silný zážitek za všechny. S Vaškem Bittnerem, zakladatelem firmy, jsme byli na jednání v Eurotelu. Tak kolem roku 2000 či 2001 Tam se nás zeptali, zda umíme WAP stránky. Podívali jsme se na sebe a řekli “No jasně.” Dali nám jednu z prvních Nokia 7110 v republice a zakázku na mobilní portál. Přišli jsme s tím zázrakem moderní techniky do kanceláří v bývalých kasárnách a celou noc jsme experimentovali s WAPem. To byla tehdejší představa operátorů jak bude vypadat mobilní internet. A na začátku o fungovalo opravdu špatně. Ale někdy k ránu jsme se naprosto nadšeně dívali na to, jak na tom telefonu svítí WAP stránka s Hello Word. Tedy trochu složitějším Hello Word, ale to je jedno.

Dost prehistorie. Mladší ročníky si laskavě najdou co byl Eurotel, Nokia 7110 a WAP.

Tohle asi zažil každý ve startupu. Kouzelné na Etneteře je, že i když postupně narostla na cca. 150 lidí, dokázala si udržet podobnou kulturu. Touhu dělat věci první a pořádně, hravost a neformálnost.

Já sám jsem prošel velmi dlouhým vývojem. Od programátora, přes kombinaci programátora a projekťáka, zkoušel jsem šéfovat týmům, obchodovat, konzultovat, analyzovat data. Nikdy jsem se nenudil a vždy jsem dělal to co jsem považovat za součást top trendů na internetu. Naučil jsem se za ten čas trochu JAVu, Python, Javascript, Mongo, Rko, AppScript, obchodování, finanční řízení, web analytiku, strojové učení, datamining, hodně o HTML a obecně fungování ekosystému postaveného na http protokolu, prezentačních dovednostech, řízení lidí a tak dále a tak dále. Ten list by byl hodně dlouhý. Je to mix soft a hard skills, který ze mně udělal velmi slušného univerzála s obchodním přesahem. Jinými slovy konzultanta.

To nejpodstatnější, co jsem v Etneteře našel, jsou ale lidé a vztahy s nimi. Lidé se kterými jsem vypil hektolitry alkoholu a pozvracel nejednu restauraci. Se kterými jsme dotahovali projekty a měli radost z úspěchu. A hlavně s lidmi, kteří nebyli zmrdi. Za celou tu dobu se nedostal na nějakou významnější pozici ve firmě člověk, kterého bych označil jako zmrda. Mockrát se takový člověk objevil, ale čistící schopnost firmy je obrovská, a ten člověk prostě nevydržel. Nemá se kam schovat.

Postupně jsem získal důvěru majitelů a stal jsem se minoritním akcionářem společnosti. Se symbolickými procenty, které dlouho finančně prakticky nic neznamenaly. Nikdy jsem ale nepracoval pro peníze, jsou pro mně vedlejším produktem života. Podobně jako třeba výkaly. Jsou užitečné a nezbytné. Mohou vypadat různě – často nevábně. Ale pracovat pro peníze mi přijde stejně nesmyslné jako jíst pro to, abych mohl kálet. Na podílu ve firmě proto měla největší hodnotu důvěra takto vyslovená. Podíl na tvoření celé firmy a jejího prostředí. Dostal jsem se do úžasné skupiny šesti lidí tažené či tlačené Martinem Černohorským. Každý s jinými názory, každý s jinými postoji. Dohromady spojeni sdílenými hodnotami a respektem. Tato skupina dokázala firmu rozumně a lidsky vést, takže 15 let bez vnějšího kapitálu dokázala růst, profitovat a být dobrým místem k práci. To není málo. Skoro bych řekl, že kromě mé rodiny je tato skupina to nejdůležitější co se mi v životě stalo.

Etnetera byla pro mně tedy téměř dokonalým zaměstnáním. Příjmy převyšující mé potřeby, skvělá parta a vysoká míra svobody. Co více si přát?

Proč tedy zakládat novou firmu?

Postupně se, ale mé přesvědčení “proč věci dělám” začalo odchylovat od většinového názoru lidí v Etneteře. Zatímco kolegové pociťovali uspokojení při vytvoření skvěle udržovatelného kódy a bezchybně postavené architektury JAVA aplikace. Daleko více mne zajímalo jak se lidé na tom webu chovají a jak jejich chování více usměrnit k cílům klienta. Nabaloval jsem tak na sebe další podobně smýšlející a postupně vznikl tým, který dělal web analytiku, PPC, kampaně, UX atd.

To byl rok 2009. Bylo to super, ale drhlo to. Základ je, když k přijdete ke kolegovi, který  potu tváře spustil před pěti dny nové eshop a řeknete:

“Člověče, tak jsme se dívali do Google analytics a pak jsme pro jistotu udělali uživatelský test. A tady je seznam věcí, které předěláme.”

Co si o vás pomyslí? Nic pěkného a právem. Naprogramoval to kvalitně, dle zadání, které se často od klienta měnilo na poslední chvíli. Makal o víkendech aby dokončil složité integrace. A teď mu ten pocit “hotovo” někdo rozdupe.

Stejně tak v mnoha dalších případech. Úspěšná virální kampaň je pro vás radost. Pro kolegy, kteří se starají o výkon naopak noční můra. A nevysvětlíte, že vás opravdu ani ve snu nenapadlo, že na tu věc tak to pozitivně zareaguje tolik lidí a jen těžko lze odhadnout, kdy v takovýchto případech nastává ten zlom.

Se vzájemným respektem lze tyto třecí plochy ohladit a fungovat. Což jsme posledních pět let nějak dělali. Někdy lépe, někdy hůře. Nejprve jako malé oddělení  a posléze jako dosti autonomní divize. Postupně jsme vyrostli a stali se předním implementátorem Omniture, naučili se nabízet kvalitní contentové strategie, PPC, pokročilý emailing a přinesli jsme na český trh téma personalizace. A čím dál více jsme cítili, že nás s firmou vyvíjecí a provozující weby spojuje méně a méně.

Ono totiž to “proč” vnímají i klienti. Vědí, že Etnetera ráda dělá weby. A tak nás automaticky považovali za jakýsi presale, který pomocí dat chce prokázat, že si potřebují objednat více programátorských mandays. Pokud spolupráce začala, zjistili, že tento názor není pravdivý. Ale stálo to hodně práce a energie. A jisté podezření vždy zůstalo. A naopak jsme vytvářeli očekávání, která mohla výt v rozporu s tím, co chtěla dělat původní Etnetera.

Nechápejte mne špatně – to co Etnetera umí je unikátní. Poctivý a kvalitní vývoj webových aplikací s velmi vysokou úrovní kontroly kvality není na českém trhu běžný. Mnoho firem umí dělat super weby, ale složitější aplikace nabastlí tak, že se pouze vytvoří technologický dluh. A mnoho velmi kvalitních firem umí vyvíjet a dělat systémovou integraci, ale zcela jim chybí UX pohled. A to nemluvím o provozu. I na mučidlech budu tvrdit, že pokud chcete postavit kvalitní infrastrukturu pro online projekt, nenajdete lepší tým než je ve sklepě té budovy na Letné.

Ale já měl kolem sebe sadu lidí, kteří stejně jako já v tomto nemají svoje srdce. Nezajímají je jednotlivé technologické komponenty webů. Zajímá je digitální business jako celek. Zajímají je data, které zákazníci zanechávají a baví je vymýšlení změn.

Ok. Co to tedy vlastně Activate je?

Activate je firma, které je stále Etneterou. Sdílí stejné lidské hodnoty. Humor, svobodu a zmrd free přístup.

A současně je firmou, která věří v sílu dat a poznatků v online podnikání. Chceme být klientům ucelenými průvodci v jejich rozhodování co vlastně dělat. Jaké jsou možnosti, jaká jsou dostupná data. Jaké jsou možné akce a jak poznáme, které akce fungují a které nikoliv.

Spojujeme kreativu s technickou znalostí a matematikou. Když děláme emailing nelekneme se ani API oho nástroje, ani nutnosti vytvořit model pro segmentaci databáze ani kreativní tvorby konkrétního newslettru.

To je naše poslání – uvolňovat sílu skrytou v datech, které klienti mají, či mohou mít. Navrhovat weby a digitální komunikaci na pevných základech.

Abych uvolnil tento potenciál, přesvědčil jsem majitele, aby vytvořili samostatnou firmu, která se soustředí pouze na toto. Spolupracující se sesterskou Etneterou, ale stojící na vlastních nohách.

Uvidíme jak se to bude dařit. Držte nám palce.

8. prosince 2013

Samsung Galaxy Note 3–milé překvapení

Před více než dvěma a půl lety jsem přešel z Windows mobile (těch starých, ne osmiček) na android, konkrétně na Google NEXUS. Telefon vydržel i nešetrné zacházení, což mu slouží ke cti. Nicméně čas běží a tak nastal okamžik vhodný na upgrade.

Protože je mou primární potřebou produktivita v práci, zvolil jsem nakonec Sansung Galaxy Note 3 z Datartu, jakožto špičkový telefon na hranici telefonu a tabletu. Pokud  máte zájem, nabízím pohled po cca. týdnu používání, kdy jsem se dostal telefonu lehce pod povrch.

Pokud vás zajímá takový ten přehledový "co to vlastně umí” pohled, tak dobrá recenze je třeba na smartmania. Já se soustředím na subjektivní pocity a na to co v recenzích a specifikacích nenajdete

Co jsem od toho telefonu/phabletu/bazmeku čekal

  • LTE (pokrytí se ke mně nezadržitelně blíží a chci být připraven)
  • Vysokou kvalitu zpracování atd. Nekupuji si zařízení na rok, ale na dva až tři roky
  • Produktivitu – vyšší možnost základní reakce na emaily, basecampy apod.
  • Náhradu papírového bloku díky peru.

Ve finále by měl být tento přístroj tím jediným co si beru na schůzku, kde se neprezentuji, ale jen se bavím a dělám si poznámky. Žádný notebook, žádný blok, který pak hned ztratím.

Co jsem si potvrdil z recenzí

Jen velmi telegraficky co jsem od telefonu čekal a co jsem opravdu dostal:

  • Super výkon – no comment. Aplikace, které předtím byly děsuplně pomalé (Chrome) jsou najednou rychlejší než průjem
  • Velký a skvěle čitelný display
  • Doporučuji i pouzdro – je vychytané a telefon je s ním o mnoho lepší

Velmi slušná je i výdrž baterie. Přeci jenom 3200mAh je 3200mAh. Pokud telefon plně nabijete vydrží dva dny mého provozu v pohodě a třetí den se začínám trochu bát. Pro zajímavost můj typický den zahrnuje mimo jiné minimálně hodinku a půl toho, že sedím ve vlaku a telefon mi dělá hotspot pro připojení k internetu. Dále intenzivní volání, poznámky, přehrávání hudby. Moc nepřehrávám video ani valně negamesím.

Drobným problémem ale je pomalé nabíjení. Zejména pokud nemáte USB 3 kablík nebo příslušný port. Pokud telefon nabíjíte z USB 2, tak to fakt trvá. Pokud například dělá hotspot a dobíjíte jej z USB 2, tak víceméně zůstáváte na svém. Žádné nabíjení se nekoná.

Jak je to s tou produktivitou a psaním

Hlavní motivace k nákupu byla produktivita práce. Jak píši v článku o Nexusu, přechod na android byl, z hlediska možnosti používat telefon k práci, krok zpět. Představa, že si na klávesnici cokoliv zvládnete poznamenat během jednání, nebo nakreslit schéma prstem bylo prostě úplně mimo. Proto se mým věrným společníkem stal starý dobrý blok a tužka. Což má jeden problém. Nedokáži si v papírech udržet pořádek. Takže jsem ztratil několik jednání ze schůzek, které jsem objevil po pár týdnech v jiném batohu atd.

Chvíli jsem si hrál s možností zakoupení pera Livescribe, ale odrazuje mne cena tohoto jednoúčelového zařízení a zejména nutnost neustále dokupovat speciální papír.

Shrnutí: Galaxy Note 3 je bez problémů nahradí papírový blok

Trochu detailněji. Používám vestavěnou aplikaci S Note synchronizovanou s účtem Evernote. Nesnažím se o žádné OCR atd. Prostě “scan” zápisu spadne do kolonky INBOX a následně jej zpracuji na počítači.

Dělám si tak zápisy ze schůzek, náčrtky, malůvky malůvky. Viz ukázka.

Tmp_1[1]

(komu by se zdálo, že je to nečitelné, tak takhle píšu normálně – naskenovaný papír by vypadal plus mínus stejně).

Rychlost je skoro shodná jako v případě psaní na papíře, chce to jen minimální cvik.

Co je fantastické je, že do S Note lze libovolně přidat multimédia. Do zápisu si tak nafotíte vizitky nebo tabuli, kde jsme čmárali při vymýšlení. Velmi užitečné.

Další báječnou funkcí jsou výstřižky pomocí pera. Kdykoliv kliknete perem, vyberete oblast a ta se zapamatuje. Tento screenshot pak můžete domalovat a uložit si je, poslat atd.

Tím, ale užitečnost pera nekončí. Všechny vstupy můžete dělat i pomocí psaní s rozpoznáním písma. Můžete si rychle napsat telefonní číslo a zavolat na něj. Nebo zadávat text jen psaním. Je to překvapivě funkční.

Za drobnou vychytávku pak považuji fakt, že se telefon aktivně brání ztrátě pera. Vyndáte-li pero a následně uděláte několik kroků s telefonem, hned se připomene.

Výsledek je tedy, že si beru nyní na schůzky opravdu jen telefon. Neruší jako notebook a je to fajn. A díky velké výdrži se nebojím, že mi cestou chcípne.

Milá překvapení

Vyslovenou radost mi udělaly utajené drobnosti. Většinou si koupíte věc, kterou výrobce vychvaluje, recenzenti to papouškují a vy pak zjišťujete jak se věci mají. A není to vždy tak růžové.

V tomto případě to bylo právě naopak! Několikrát jsem našel funkci, kdy jsem si řekl: “Jéé to je super, nechápu, proč se tím nechlubí!”.

  • Prokol ANT+ o kterém jsem se nikdy nedočetl, že jej to podporuje. ANT+ je takový energeticky nenáročný brácha Bluetooth, který se hojně používá ve sportovní elektronice. Typicky se pomocí ANT+ přenáší signál z hrudního pásu nebo snímače na kole do hodinek či tachometru. A Note 3 toto podporuje. Takže s ním mohu spojit hrudní pás, kolo či digitální váhu
  • Spolu s telefonem dostanete možnost si na dva roky zvětšit Dropbox na 50GB. To se hodí. A telefon Dropbox používá pro zálohy apod.
  • Dostanete aplikaci a roční předplatné časopisu REFLEXu. To se hodí.
  • Instalovaný fit program S Healt je super nástroj na sledování kondice. Umožňuje evidenci váhy, tlaku, počtu nachozených kroků, tréningů, kalorického příjmu atd. Je to asi nejlepší aplikace této kategorie co jsem viděl.
  • Dálkové IR ovládání – telefon má IR diodu a pomocí instalovaného programu Samsung Watch jsem zatím ovládl všechny televize co jsem potkal, domácí projektor i AVR centrum. Konec otravných televizí v hospodách se blíží, muhehehe. Tedy dokud nezačnou přelepovat IR receivery.
  • Celá sada možností jak streamovat obsah z te;lefonu. Telefon podporporuje přes redukci microUSB –> HDMI (nutno dokoupit) přenos obrazu kamkoliv co podporuje HDMI MHT (dnes skoro všechno). Dále tu máme Samsiung link, Samsung miroring, DLNA, … Prostě pokud jste jen trochu šikovní snadno dostanete obraz a zvuk z mobilu na cokoliv trochu chytrého v okolí.
  • Velmi povedený správce času a úkolů S Planer a pěkné kontakty, podstaně lepší než google aplikace.
  • Perfektní signál – LTE je super, ale i na GSM/3G síti je to výrazně lepší nez Nexus. Po ceste vlakem domů jsou pro nexus dvě místa v 3G signálu. Galaxy Note celou cestu udrží 3G. Typická Praha pak vypadá takto (operátor je O2):

image

 

Drobná zklamání

Plusy převažují, ale je i pár věcí co mne nepotěšily.

  • Mizerný foťák – jakmile je trochu šero, má problém.
  • Občasná nestabilita – tu a tam vidíte nějakou tu “… com.samsung…. přestal pracovat”. Jednou  jsem musel vyndat baterku. Čekal bych větší odladění.
  • Zklamáním je i S Voice, tedy možnost ovládat telefon hlasem. Bohužel to nepodporuje češtinu. Což o to, nemáme problém s angličtinou a tak mi fungují povely “Play music” nebo “open calendar”. Ale jak proboha mám vyslovit “Call Tereza Nováková” nebo “Navigate to Hradec Králové” aby to telefon chytil fakt netuším. Českou výslovnost to nedá a mé pokusy komolit to rádoby anglicky jsou k ničemu. Stejně tak čtení SMS v handsfree mode je spíše úsměvné. Takže pěkná funkce k ničemu.

 

Suma sumárum

Jsem nadšen! Bál jsem se toho jak se mi bude s takto velkým telefonem pracovat a je to super. Člověk si velmi rychle zvykle jej nosit v kapse, ovládat a využívat.

Napjatě čekám na update SW a zejména Android KitKat. Pokud trochu odladí stabilitu a případně přidají podporu češtiny pro S Voice, tak bude telefon dokonalý.

11. prosince 2012

Na stojáka v Etneteře–aneb my už o židle nebojujem

mf-standing-desk_locusb[1] Etnetera (pozor nově bez mezery) je celkem bláznivé místo, kde se lidé nebojí experimentovat nejrůznějšími způsoby. Před pár lety se jednalo převážně o hraní si s různými technologiemi. S jídlem roste chuť a tak přišel velký sociologický experiment přerodu ve svobodnou firmu. A ani to není dost a tak jsme minulý týden začali experimentovat sami na sobě. Konkrétně jsme zkoušeli jak se v práci stojí.

Proč by někdo měl něco takového dělat? Inu říká se, že je to celkem zdravé. A dává to i smysl. Lidské tělo je stavěno na chůzi, běh, pohyb, ležení. Jenom to sezení je z hlediska lidského revoluční novinka. A tak slečna evoluce zatím v klidu vyčkává, zda má smysl se nějak adaptovat nebo zda nás to zase přejde. Případně, zda nevyhyneme jako vakovlci. Existují tedy mraky studií popisujících důsledky dlouhodobého sezení a toho počítačového zvláště. Kromě studií je tu pak i krutá objektivní realita bolavých zad a dalších problémů. Ale jak z toho ven? Jedním z řešení je měnit pozici svého těla. Problém totiž není v sezení jako takovém, ale v dlouhodobé neměnné pozici. Tělo chce změnu. A to častější než osm hodin sedět a hodinu hopsat ve fitku.

Řešením je právě trávit část pracovní doby v jiné poloze než na židli. Konkrétně ve stoje.

Začal s tím kolega Martin Holečko, který sehnal několik stolů s polohovací deskou. Tedy stolů, kde velmi jednoduše můžete změnit výšku. Z normálního stolu se během okamžiku může stát stůl vysoký jako barový pul. Odhodíte židli a stojíte. Když tato poloha nevyhovuje, stůl se opět  snadno sníží, židle přisune a sedíte. Kouzelné. Pohyb desky je řešen buďto elektricky nebo pomocí protizávaží.  Stoly nyní kolují po firmě a zájemci si mohou zkusit, jaké to je s nimi pracovat. Já jsem právě skončil s čtrnáctidenním testováním stolu Humanscale Float , a rád bych se podělil o postřehy z tohoto netradičního experimentu.

První den s novým stolem byl ve znamení řešení drobných problémů.  Stůl byl příliš lesklý, takže na něm odmítala jezdit myš a sháněl jsem po firmě podložku. Pak jsem zjistil, že při vytaženém stolu nedosáhne síťový kabel. Pak jsem stále štěloval pozice desky, monitoru, docking station atd. Pak jsem zkoušel namontovat monitor na držák, ale potvora neměl ty správné místa na šroubky.  Ale tyto drobné nezvyklosti se během prvního pracovního dopoledne urovnaly a víceméně hladce jsem přešel na stojací režim. Z nadšení jsem pak stál cca. čtyři hodiny v kuse celé odpoledne, až mne začaly bolet lýtka.

Druhý den, vyzbrojen teoretickými poznatky z internetu (http://www.etnetera.cz/cz/37503-pribehovani/pribehovani_121017_seste.html + související odkazy) jsem začal pracovat o něco systematičtěji. Začal jsem střídat  stání/sezení v pravidelných intervalech po cca. jedné hodině. Ve fázi stání jsem stál bos na balanční podložce. A tento režim jsem udržoval a zdokonaloval po zhruba celou dobu.

  • Celkově jsem stál zhruba v polovině času, cca 3 hodiny denně. Další cca. 2d hodiny jsem seděl. Zbytek jsem byl někde jinde. Oběd, schůzky, porada vedle.
  • Během celé akce jsem necítil žádné negativní jevy. Subjektivně se trochu zlepšila bolest v zádech se kterou bojuji poslední dva měsíce, ale to mohlo být souhrou více faktorů. Každopádně se nezhoršila, což se mi stává při sezení na špatné židli.
  • Klíčová je obuv. I pohodlná bota na chození není dobrá na dlouhé stání. Ideální je stát bez bot na měkké podložce. Ta by měla býti dostatečně velká aby člověk mohl přešlapovat. Drobným problémem je pak nutnost odsunování podložky, když si člověk chce sednout na židli.

Zajímavé jsou ale změny, které stání způsobí v pracovním režimu

  • Sezení i stání se hodí pro jiné činnosti – pokud pasivně čtu delší texty nebo jenom rutinně jedu emaily, je přirozenější si k tomu sednout. Naopak činnosti, kdy se člověk do práce více noří (psaní kódu, hrabání se v datech, hrabání se v excelových vzorečkách) je lepší stát. Dokáži se pak daleko lépe soustředit.
  • Neuvěřitelně se zvětší akční rádius – najednou není problém mít po stole rozložené papíry. I kolegové, tiskárna či kávovar jsou najednou podstatně blíž. Prostě se nemusíte zvedat. Je to blbost, ale funguje to.
  • Naprosto se změní interakce s lidmi, kteří ze mnou přijdou.  Když sedím a někdo přijde je to vždycky trochu divné. Stojí nade mnou, já se zakláním a nevědomky tak zaujímám obraný postoj. Když se mnou chce něco probírat musí si přitáhnout židli. Ale když stojím je to vše přirozenější. Prostě vstoupí do mého pracovního prostoru naprosto plynule a rovnoprávně.
  • Když stojím jsem soustředěnější – je to neuvěřitelné, ale je to tak. Je daleko menší tendence opustit úkol a začít dělat něco jiného. Netuším proč to tak je, ale výsledek je velmi příjemný. Prakticky jsem mohl opustit moji oblíbenou pomůcku pomodoro, kterou se jinak dokopávám k udržení soustředění na jeden úkol.
  • Trochu rušivé je, že se člověk dívá na ostatní v místnosti trochu svrchu.
  • Stání je paradoxně náročnější na prostor než sezení. Stůl je stejně velký a navíc trvale řešíte kam odsunout židli, když ji zrovna nepotřebujete. Takže pro optimalizaci kanceláří to nebude to pravé.

No a jaký je z toho dojem? Velmi se mi to líbilo. Možnost změny pozice je strašně zajímavá a věřím, že to tělu prospívá. Navíc to má zajímavý dopad na způsob práce. Takže až se stoly budou kupovat na ostro, budu stát první v řadě.